Historie

Až později, na sklonku své vlády, Maxmilian Oldřich hrabě Kaunitz-Rietberg se svou paní hr. Marií Eleonorou (roz. von Rietberg z Frís) pověřuje W. F. Petruzciho vypracováním projektu s přičleněním koníren a vozáren do východního prostoru dvora zámku.  Tímto se stávají nezbytnou součástí rezidenčních prostor, jak bylo obvyklé i u staveb jiných vládnoucích rodů.

V roce 1768 bylo přistavěno ke dvoru již další druhé východní, souběžně vedené křídlo. Západní křídlo mělo vestavěné komíny pro vytápění kanceláře administrativy, kuchyně, prostory „ohřívárny“ pro pracovníky, k ohřevu vody k napájení i temperovaných provozních prostor pro dobytek, který pro svůj stav nemohl být v mrazech. Do dvora byla zavedena odbočka litinového barokního zámeckého vodovodu od věže vodojemu (nyní zachované rozhledny golfového areálu). Vodovod byl budován od místa s velmi vydatným pramenem zvaným „Studýnky“.

Posledním panským majitelem dvora byl Eugen hrabě z Kounic, kterým rod v roce 1919 vymírá. V dobrém se do paměti zdejších obyvatel zapsalo hospodaření na dvoře v období Velké války (1914–1918). V tom čase nesmírné nouze o potraviny ba i přes válečnou kontrolu zdejší šafář rozděloval pracovníkům přídavky v podobě deputátu na přilepšenou.

Barokní architektura města Slavkova / Austerlitz přináleží k architektonickému dědictví „rakouského baroka“. Spolu s širokým krajinným rámcem zahrnuje zámek, parkovou zeleň, oboru, aleje, kaple i Boží muky, ale také panský barokní dvůr v cenné jižní části. Chov koní býval v minulých časech předmětem prestiže, moci i bohatství. Z toho důvodu byly uvedené prostory jižního křídla dvora provedeny v prestižní kvalitě. Pro dvůr byl užíván název „Slavkovský“.

Zaujal vás náš projekt?

Kontaktujte nás Přehled bytů Ceník Lokalita